TOP REFERENCE

Bratislava - Krasňany - katedrála sv. Šebastiána

Bratislava - Krasňany - katedrála sv. Šebastiána

Vyrobili jsme konstrukci zvonohry a osadili souborem 17-ti zvonů.

Úvod » Zajímavosti » Z historie zvonařství

Z historie zvonařství

První zmínky o vzniku zvonů vycházejí ze studií historiků a nalezených vykopávek v Ninive v Asýrii z konce 3. tisíciletí před naším letopočtem. Nalezené památky svým tvarem skromně připomínají podobu dnešních zvonů. Byly nalezeny zvonky lité spěžové ve tvaru úlů a soudků, snýtované ze železných a měděných plátů plechů, oválné, hranaté a osmiúhelníkové. Zvony byly také známé na Dálném východě, a to v Číně, Indii, a z Faidrových bájí víme, že se zvonce zavěšovaly na krk zvířatům. Pravděpodobnější je vývoj zvonu z rolniček, které vznikly v Orientu.

V křesťanství je rozšířený příběh sv. Pontia Paulina (†431), biskupa v Nole Campanii v jižní Itálii, kterému se také v některých případech přisuzuje prvenství v použití zvonice. V Italské Campanii se dochovala početná naleziště měděných rud vhodných pro výrobu zvonů, což nejspíš vedlo k novému pojmenování těchto honosných nástrojů. Dřívější latinský název pro velký zvon signum nahradil nový latinský název campana a pro malý zvoneček se začal používat latinský název nola, přesto se z toho nedá jednoznačně usuzovat, že by místem vzniku malých zvonků byla právě Nola. Pravděpodobnější je, že měděná ruda těžená u města Noly byla známa už z časů Pliniových a byla považována za nejvhodnější kov k výrobě zvonů. 

Snad byl sv. Paulin první, který použil větší zvony ke zvonění, a proto se má za to, že chrám v Cimitile u Noly vlastní „nejstarší zvonici v křesťanském světě“.
První zvony pravděpodobně lil sv. Fortchern, biskup v Trimu v Irsku (†490), a byly používány v klášterech v Irsku a ve Skotsku. U Židů, jak nám sděluje Písmo svaté, byly zvony již v nejstarší době předepsány v bohoslužbě. O kabátci velekněze dal Hospodin Mojžíšovi tyto předpisy: „Dole, na spodním kraji toho kabátce, uděláš kolkolem napodobená granátová jablka z modrého a červeného purpuru, jakož i ze šarlatu dvakrát barveného; mezi ně dáš zvonečky tak, aby se zlaté zvonečky s granátovými jablky střídaly.“ (2. Mojž. 28. 33-34. Srv. Též Sir. 45. 10-11.)

Křesťanství zvony zdokonalilo, zvětšilo a zdá se pravděpodobné, že zvon zavěšený se srdcem a pravidelně rozhoupávaný je ryze křesťanským vynálezem, který se nejprve rozšířil v západní církvi a pozvolně postupem času i v církvi východní.

První jistou zmínku o zvonech jako bohoslužebných předmětech nám uvádí sv. Řehoř Veliký z Tours (†594) a sv. Sabinián. Od šestého století používali mniši zvonky jako doprovod svých zpěvů a žalmů a také je začali zavěšovat na svých věžích. Papež Sabinián (604) nařídil, aby se tam, kde jsou umístěny zvony, denně zvonilo, a předepsal, kolikrát a na jaké svátky se má zvonit a aby věřící byli zváni k bohoslužbě hlasem zvonu. Od osmého století lili zvony hlavně benediktinští mniši.

První zvony se dostaly do Čech s křesťanskými misemi a počátek zvonařství v Čechách se datuje pravděpodobně v druhé polovině jedenáctého století.

Ke zdokonalení tvaru zvonu a typu zvonového žebra došlo počátkem 16. století Vanocciem a počátkem 17. století Mersennem, Petr Emony z Amsterdamu podal první předpisy o lití zvonů. V předpisu bylo uvedeno, že vedle celého základního akordu má znít i tercie, kvinta, oktáva a horní oktáva. Předpis držel ve velké tajnosti a předal ho jenom Abrahamovi de Graaf, od něhož ho převzal Julien. Tímto se předpis dostal do slavné zvonařské rodiny Pettitů a Edelbrocků v Gešeru u Kösfeldu. Zpočátku se jako první výzdoba zvonů objevovaly nápisy na zvonech psané středověkým písmem (kapitálky), potom až do konce 14. století se nápisy psaly majuskulí, od počátku 15. století minuskulí a následně antikvou, dnešním tiskovým písmem.

V roce 1788 při procházkách do blízkých zvonařských dílen za pobytu v Rudolštadtě napadla Schillera myšlenka vyrobit zvon, jehož vznik a úkoly by byly tlumočníkem lidských osudů. Pro motto si zvolil latinská slova, která jsou napsaná na velkém zvonu zavěšeném na věži šafhúzského chrámu: Vivos voco. Mortuos plango. Fulgura frango. = Živé volám. Mrtvé oplakávám. Blesky rozháním.
Vrcholem zvonařského umění je výroba zvonkoher. Mezi první zvonkohry patří pravděpodobně zvonkohra z roku 1352, ovládaná hodinovým strojem ve štrasburském Münsteru, další pochází pravděpodobně z roku 1487 nebo 1467 v Alost ve Flandrech a ulil ji zvonař Bartoloměj Kneck.
V České republice jsou nejznámější loretánské zvonky na Hradčanech v Praze. Všech třicet zvonků nechal odlít malostranský měšťan Eberhard z Glauchova za 15 tisíc zlatých u zvonaře a dělolijce Claudy Fremy v Amsterodamu v rozmezí let 1683 až 1691. Zvonkohru sestavil a zprovoznil pražský hodinář Petr Neumann v roce 1695.

Některé pasáže a citace textu byly převzaty z knihy O zvonech, Dr. Jan Michalský, Prostějov 1921